Pavel Brožek

Pavel Brožek

Pavel Brožek

Se narodil v r.1914 a zemřel v r.1988.Chovem německých ovčáků se začal zabývat ve svých 16 letech.Velmi brzy se seznámil s významným kynologem Dr.Vilémem Eisem se kterým spolupracoval po celý život na zkvalitnění zejména povahy německého ovčáka.Jako chovatel NO odchoval 52 vrhů a složil 72 zkoušek z výkonu převážně se psy a fenami z vlastního chovu.Byl dlouholetým poradcem chovu NO a posuzovatelem exterieru i rozhodčím pro výkon.

     Své poznatky často publikoval v kynologickém časopise a pouze oslepnutí v posledních 3 letech jeho života mu znemožnilo dokončit knižní zpracování svých bohatých kynologických zkušeností.

    Svými výsledky v chovu a výcviku NO se řadí mezi významné české kynology na které bychom neměli zapomínat

                                                               Ing.Karel Hartl

Vzpomínka na Pavla Brožka

 

Vandal,Coural,Drnda,Makal,Runda,Rumpál – jména německých ovčáků,která byla s dlouhou řadou jiných – podobných – před  jménem chovné stanice  „ Bropa „ .Od roku 1942 to byla chovná stanice  mého přítele,i když  o mnoho staršího – Pavla Brožka.

      Nedopátral jsem se, jak Pavel s NO začal.Nikdy jsme o tom nemluvili.Chovnou stanici si nechal zaregistrovat ve zmíněném roce a těžce nesl,že Karel Všolek ji měl – tedy chov.st.“Astoria“ – o dva roky dříve.Často se o tom jako starší páni dohadovali.Dohadovali,ale  se vzájemným respektem,laskavým nadhledem,přestože byli oba tak rozdílní.

       Pavel Brožek byl po válce určitý čas v České Kamenici.Tehdy to bylo „hnízdo ovčáčkářů“,kterým vládl dr.Vilém Eis.Pavel k němu získal nesmírný obdiv.Ostatně Pavel nebyl sám a dr.Eis si to jistě zasloužil.Do Kamenice  se sjížděla řada lidí kolem NO.Pavel ctil názory dr.Eise až do smrti.Zásadně platilo,že „….líbivý vzhled je žádoucí,ale nesmí být v žádném případě na úkor práceschopnosti.“To platilo v době,kdy se obě strany – zevnějšek i povahu snažili chovatelé udržet ve vzájemně vyrovnané míře.Mělo by to platit stále.Další roky směřuje snaha chovatelů buď k zevnějšku,nebo k povaze.Odpovědnost vůči plemenu se vytrácí.Nejen u nás.

       Pavel Brožek se po vzpomenutém pobytu v České Kamenici vrátil do Prahy.Odchoval řadu vrhů NO,prošel mnoha funkcemi.I když svůj zájem věnoval spíše „povaze“ a výcviku,byl i několik let rozhodčím pro zevnějšek.Byl posuzovatelem dosti svérázným.Přestože se v exteriéru a anatomii dokonale vyznal,razil heslo,že tomu co hodnotí,musí rozumět „atomový fyzik i babička z chudobince“.Proto se nerad uchyloval k příliš odborným termínům.V časopise kynologie bývala rubrika – ze zápisníku rozhodčího.V podstatě se jednalo o výsledky a posudky  z výstav.Ty Pavlovy byly na první pohled zřejmé,aniž bylo třeba hledat podpis.( Kuni aus Eisen mne svým zjevem upoutala už při příchodu na výstavu.Bohužel po nástupu do kruhu se na ní vše houpalo a házelo vinnou nadměrné tloušťky…).Dokázal vždy mluvit přímo a nic neobalovat do alibistických frází.Byl takový i v osobním životě.

          Pavel byl nezdolný debatér a pokud se jednalo o psy,neznal únavu.Když úroveň diskuse sklouzávala k určitým jednotlivostem  jako byla záď,stehenní kost,aj.míval po ruce  pověstnou rekvizitu.Papírový kufřík obsahoval preparovanou kostru.Byla to,tuším Cilka z Orionu.

Fena pana Oty Pycha nepřežila střet s autem a byla užitečná i po smrti – vypreparovali ji.Potom byla můrou těch,kteří sice dokázali krásně řečnit,ale nalézt potřebné v hromádce  kostí vysypaných z kufříku byl často problém.

           Pavel Brožek byl člověk zásadový a tento rys jeho povahy s sebou  nesl někdy potíže.Ze svých zásad nerad ustupoval a dojít s ním  ke shodě bývalo těžké.Dnes s odstupem let mu stále více rozumím.Zájem o NO mu vydržel až do stáří.I když svým osobitým způsobem prezentované,měl hluboké  znalosti o NO a intuitivně vnímal směr vývoje plemene.Cestu směrem upřednostňování zevnějšku na úkor povahových  vlastností.Nedokázal se s tím  smířit.Až do konce se snažil nám jít příkladem.S tou poslední fenou – Rundou – složil řadu zkoušek a kromě toho ji naučil řadu jiných dovedností.Dokázala si sednout na židli postavenou uprostřed cvičiště – na povel „jdi do školy“,hlásila se zvednutou packou a uměla i jiné „fígle“.

         Pavel Brožek trpěl,přes vnější elán a zdánlivě dobré zdraví,dlouhé roky cukrovkou.Ta jej skoro úplně připravila o zrak.Poslední roky strávil v domově důchodců s poruchami vidění.Tento ústav je několik ulic pod cvičištěm IPK – Břevnov.Nevím,jak našel každé úterý  do klubovny cestu.Nikdy,ale nechyběl.Scházeli jsme se  pravidelně.Pavel,Karel Všolek,Ota Weigert.Často jsme se zapovídali dlouho do noci.Potom jsem je raději rozvezl domů autem,aby žádný z nich nedošel k úhoně.Byly to vzácné chvíle a je jich škoda.

          Pavel Brožek zemřel v roce 1988.

                                                                           Jan Stibůrek